Myš domácí

Myš domácí má délku těla 7-10 cm, ocas je o něco kratší než tělo. Její hmotnost se pohybuje kolem 30 g. Hustá srst má žlutohnědou až šedočernou barvu. Myš domácí má výborný sluch, vnímá tóny do frekvence 100 kHz (pro srovnání člověk vnímá tóny přibližně do 20 kHz). Čich je velmi citlivý, pomáhá objevovat potravu nebo stopy po jiných myších. Naopak zrak má velmi slabý, velké předměty pozná pouze zblízka. Myš domácí se vyskytuje po celém světě poblíž lidských sídel, často proniká do budov a objektů.

Způsob života a potrava

Myš domácí je převážně noční zvíře, které se za potravou vydává za soumraku nebo v noci. Myš domácí je neobyčejně pohyblivé a obratné zvíře, které dokáže snadno běhat i po stěnách. Je společenským tvorem, žije ve volných koloniích s jedním dominantním samcem. Pokud hrozí, že se kolonie příliš rozmnoží, dominantní samec nemilosrdně zahání každého vetřelce. Všichni členové téže kolonie mají specifický pach, který začínají přejímat mláďata již od narození, a společné teritorium značkují močí.

Myš domácí má nejraději obilí a proto se nejlépe cítí v sýpkách, stodolách, ale i ve spížích. Velké škody působí kolonie myši domácí právě tam, kde je velké množství potravy - více, než stačí sežrat, znehodnotí svým trusem i močí. Tímto způsobem mohou myši i na lidi přenášet různé nemoci, například salmonelózu nebo leptospirózu, stejně jako střevní parazity včetně tasemnice. V létě myši domácí někdy opouštějí lidská obydlí a žijí na polích a v křovinách, kde nacházejí dostatek zrní i různých plodů. Většina myší však zůstává v domech jako nezvaní nájemníci po celý rok a žijí prostě z toho, co se naskytne.

Rozmnožování

Myš domácí kromě své vynikající přizpůsobivosti disponuje také neobyčejně vysokou plodností. Jedna samice může mít až pět vrhů do roka (každý po čtyřech až osmi mláďatech), v sýpkách dokonce ještě více. Samice si před očekávaným porodem postaví jednoduché hnízdo z papíru, hadrů nebo jiného měkkého materiálu. Tam po 19 až 20 dnů trvající březosti přivede na svět holá a slepá mláďata. Jejich krmení a odchov jsou výhradně starostí matky. Po prvním měsíci života jsou již mláďata samostatná a ve věku šesti týdnů dosahují pohlavní dospělosti, kdy se samice již mohou plodně pářit a mít vlastní mláďata.