Vespula vulgaris | Hmyz | Blanokřídlí | Sršňovití | Vosa
Vosa obecná je charakteristická černožlutě pruhovaným zadečkem. Velká je 10 až 19 mm. U samečků se uvádí průměrná délka 17mm. Samičky 19 mm a dělnice 13 mm. Samice a dělnice tohoto druhu se nejsnadněji poznají podle tří žlutých skvrn na čelním štítku s podélným tmavým pruhem a podle žlutých spánků s černou skvrnou uprostřed. Vosy jsou vyzbrojeny silnými kusadly a žahadlem.
Způsob života a potrava
Vosy žijí pospolitě v dokonalých stavbách, které si budují z papírovité hmoty vyrobené ze starého dřeva. Nemají rády světlo, a proto si místo pro svá hnízda vyhledávají často v zemi v opuštěných myších, či hraboších dírách nebo pod střechami domů a kůlen. Královna obyčejně najde nějakou dutinu, kde z výstavbou započne. Jak hnízdo roste a prudce stoupá počet jeho obyvatel je nutno podzemní dutinu prohloubit. Činí se dělnice vosy obecné, které trpělivě v kusadlech vynášejí zrnko za zrnkem. Do dutiny se pak pohodlně vejde hnízdo o průměru asi 20 až 30 centimetrů. Hnízda vos jsou jednoletá, vosy je nikdy znovu neosidlují. U vosy obecné může být v hnízdě 1500 až 2000 jedinců. Vládne jim královna, která se obyčejně příliš neliší od dělnic. Ty jsou početně nejhojnější. Jsou to nedospělé samičky, kterým připadá největší úkol: stavět hnízdo, krmit potomstvo a celkově dbát o údržbu celé kolonie. Své funkce mají rozděleny, ovšem jejich specializace zdaleka nedosahuje specializace včely medonosné.
Dospělé vosy se živí nektarem. Milují i sladké zralé ovoce, němž vykusují jamky a jak všichni víme oblíbené jsou pro ně i nanuky, zmrzliny, limonády, tedy vše sladké co jim člověk může nabídnout. Larvy vos se ovšem živí hmyzem. Dospělé dělnice loví mouchy a housenky, které rozmělňují na malé kousíčky a nosí do hnízda jako potravu pro své larvy. Šedesát vos může za hodinu ulovit až 227 much. V tomto případě tedy o užitečnosti vos nemůžeme pochybovat.
Opakem jejich užitečnosti jsou jejich žihadla. Vosy samy jsou neútočné, bodají jen tehdy jsou-li podrážděny. Nesnášejí ve svém okolí prudké pohyby, útěk nebo mávání rukama. Vosí jed se skládá ze tří základních složek. První jsou biogenní aminy a aminokyseliny způsobující bolest. Druhou složkou jsou enzymy mající neurotoxické účinky a třetí složkou jsou polypeptidy s vazodilatačním účinkem, který způsobuje, že stěny krevních kapilár ztrácejí svou integritu a tím vznikají otoky. Pro zdravého člověka není tento jed nebezpečný, často stačí studený obklad, obklad z octanu hlinitého nebo jen kolečko cibule po vzoru našich babiček. V posledních letech však roste počet lidí alergických na vosí jed a tady už často rozhodují jen minuty, aby se dotyčnému dostalo včas k lékařská péče. Na rozdíl od včel není vosí žihadlo opatřeno zpětnými háčky, vosa tedy přežije.
Rozmnožování
Když se brzy na jaře probudí královna z dlouhého zimního spánku, posiluje se nejprve nektarem květů na těžkou práci, která ji očekává. Musí položit základy pro novou kolonii. Jakmile najde příhodné místo, dává se samička do pilné práce. Sbírá dřevo, rozmělňuje je na drobné lupínky papírovité hmoty a vytváří stopku , kterou dobře upevní k podkladu, neboť v budoucnosti na ní bude spočívat váha celého hnízda. Poté vystaví několik prvních buněk a vně je obklopí ochranným papírovým obalem. Do hotových buněk naklade první vajíčka. S líhnutím prvních larev přibývá královně další povinnost: krmit své potomky. Když larva doroste, zavíčkuje se v buňce a zakuklí. Za krátkou dobu vylétá z buňky dělnice. Mladé dělnice se ihned pouštějí do práce a královna se věnuje už jen kladení vajíček. Koncem léta se vyskytnou v hnízdě samci i samičky. Samičky jako jediné z celé kolonie přečkávají zimu a na jaře zakládají novou kolonii.
